His Story II

Muj prvni denikovy vylet mel celkem uspech za coz dekuji vsem ctenarum a zaroven prinasim dalsi maly zaznam, ktery je sice lehce pohled do minulosti, ale okolnosti holt jsou takove jake jsou. Tak tedy pojdme si precist o dalsim vyletu, ktery jsem podniknul.

01

Kdo si vzpomina na muj prvni vylet (odkaz zde) tak nasledujici radky se udaly hned den pote. Predpoved pocasi opet naznacovala jasny slunecny den, ale ne ze bych teda mel duveru v jakykoliv system co se predpovedi tyce. Takze ackoliv znaven z prvniho vyletu, tak sem nadsene pripravil veci na den druhy a mazal brzo spat, protoze plan byl takovy, ze se rano (coz znamena v pul 6te) svezu s domacima, kteri jezdi kazdy den do Fremantlu (pozorvni ctenari blogu urcite vedi co je Fremantle:) ) a dale to opet necham na kompasu a nahode. Predbezny nahled do mapy naznacil, ze od Frea se dolu na jih tahne dlouha plaz a temer neobydlena oblast a zhruba ve vzdalenosti 15 km lezi velmi zajimavy vybezek, ktery jsem si dal jako veeeeelmi optimisticky cil cesty.

Cesta autem byla jako obvykle pekne vymnoukla, protoze se jezdi v sestave ja, australan a neomezeny pocet vietnamcu, kteri na sebe mnoukaji i v polospanku/spanku/komatu a velmi casto dochazi k hadkam a parkrat doslo i na brutalni rev. Specialistou v tomto oboru je bezesporu maminka teto crazy rodiny, ktera se sadomasochistickym potesenim pronasi treba I 10 minuty dlouhy monology. Samozrejmosti cele situace je pustene australske radio, takze si clovek uziva nekompromisni multi-kulti. Prvnich par tydnu nam s Radou trvalo, nez jsme se vzpamatovali z podobnych rannich soku a v soucasne dobe uz je to celkem ok a resime to treba mp3kou nebo ja osobne sumem more v hlave, ktery kdyz se spoji s tim vzdalenym mnoukanim tak ma clovek I nekdy pocit ze je na plazi v nejake exoticke asijske zemi, bombice :).

01

Takze jeste za tmy dorazim do Frea, kde je celkem chladno, takze se na opustenem parkovisti malou rozcvickou zahrivam a vyrazim po cyklostezce podel vlaku, ktery vede podel more na jih. Cestou prubezne dokumentuju ruzne neobvyklosti a zajimavosti jako treba sklad malych lodi, ktery vypada jako vinny sklep v lehce odlisnem meritku.

01

Cestou potkavam i velmi hezky posprejovane autobusove zastavky, takze v galerce dole muzete pak ocekovat celou sbirku. Tady takova mala ukazka, jak to jde i bez vymlaceneho skla a 5ti ruznych reklamnich plakatu jako na zastavkach v jinych zemich/castech mesta.

01

01
Dorazim na malou plaz a protoze uz je teplej tak je cas snidat. Vybaluju kopu ovoce a zacnu to tam na zidce kuchat a samozrejme me zmercili rackove. Vychcany orkidlenci na to sli postupne a nenapadne. Stoji a kouka na me a kdyz se otocim, tak poskace par kroku bliz. No a protoze sedim na zidce tak jeden sigr jde z jedny strany a dalsi sigri z druhy. Oni to takhle delaj naprosto vzdy a vsude. Kouka na vas s lehce naklonenou hlavou, ale jakmile se vy kouknete jinam, tak hned priskoci o neco bliz a pak dela jakoby vuubec nic. Kdyz dlouho nic nedostane, tak zacne krakorat a zkousi na sebe obratit pozornost, ale ja jakozto vycvicen z prostredi, kdy se psovi davalo vsechno jenom ne to co ma pes jist, tak jsem na tyhle previty odolnej.
Cela situace se ale pro racky meni, kdyz je jich vic. To uz ani tak nejde o loudeni, ale spise souboj o moc v hejnu.
Bez ohledu na cestu bez uniku zacinam ladovat jidlo a pozorovat co se deje na plazi a ze teda je co pozorovat 🙂
Na techto fotkach muzete pozorovat jak zasadity rozdil muze byt pro nekoho odbocit par metru vpravo ci vlevo.

01
Byznysmen na ceste do prace. Ma to docela vychytany, rano nadejcha morskyho vzduchu, okouka zensky v plavkach a pak je celej den vysmatej..

01
Nevim co k tomuhle napsat..

Bud je ta banda ve vode totalne na srot nebo je to nejaky spolek/sekta, ktera vyznava chozeni vzdy 10 metru vlevo od normalni cesty. Ne, dost mejch teorii, zrejme slo o seniory, kteri takhle rano chodi podel plaze a cvici :). Takze balim a vyrazim. Cesta vede po temer opustene cyklostezce podel naprosto opustene dlouheeee plaze, takze nasazuju tempo a razuju co to jde. Narazim na luxusni ceduli, ktera stoji za fotku a verim, ze v CR a jinde ve svete to lidi urcite oceni:

01
Cesti pejskari by vrteli ocasem jak by byli stastny

01
Je toto ta psi plaz? Hm? Skoro bych rek, ze to je neco jako psi slalom ty znacky? Ne, je to oblast, kde obnovujou prirozenou vegetaci na plazovych dunach

Ja a psi… No konecne dorazim k necemu zajimavemu a novym objektem zajmu je obri opustena stavba, ktera vypada jako stara elektrarna/vodarna/tovarna. Na zdech spousta graffity, oploceni a opustena oblast = opatrnost na miste.

01

Opoustim stezku a pres duny se dostavam na uplne opustenou plaz, pres kterou tak z pulky obchazim tu mega budovu. Cestou jdu podel splouchajicich vln (v botkach ze…) a hraju s morem hru jestli me dostane nebo ne. Samozrejme moje hyperaktivni hlava se v myslenkach ubere nekam do vesmiru a SPLOUCH, mam to… More vs sigr 1:0.. Nez se tomu zacnu culit tak dostanu druhou vlnu a radeji ukoncuji nerovny souboj a jdu fotit, protoze JE co fotit.. Tady mate takovej velmi malo priblizenej detail jednoho borce. V galerce najdete priblizne 50 % zoomu, protoze to je zcela dostacujici a kdyz sem se na toho zabijaka podival v 100 % priblizeni tak se i notebooku sevrely konektory…

01

Uz sem docela blizko te hale a mezi morem a ni se nechazi neco zcela necekaneho, takova mini oaza. Proste jezirko, zelena trava a ……. kachny 🙂 Tohle je hodne typicke pro Australii, tady se to nejak moc neresi (ani zvirata), ze 10 metru od mónstr kraba si kvakaj kachny a za malou chvili se k nim pripoji obrovsky hejno papouchu (fotky v galerce).

01

Cesta pokracuje a znacne potesen uspechem nafocenych a prozitych necekanych mini-zazitku se pln elanu vydavam dal. V dalce uz tusim vybezek, ktery jsem si vytycil jako cil, ale nejdriv se musim vydrapat na docela velky kamenny vybezek odkud zhodnotim situaci. Pajdam podel kamenu a periferne zmercim neco divnyho. Zastavuju a chvili zhodnocuju situaci co to vubec vidim. V teto pozici jsem byl jeste celkem zmaten:

01

Fuuha, nejaky decka si tady nechali luxusne vypadajici hracku rejnoka, tak ted je jenom otazka jak to dotahnu domu a hlavne jak presvedcim Radu, ze to potrebujem 🙂 Lehce obezretne se souram bliz a bliz a rikam si, ze to je luxusne vypadajici replika. Prvni test nohou: dobry neni to nejakej kanadsko-australskej zertik na zvidave turisty. Shybam se a pripos***ne nadzvedavam rukou jedno kridlo.

“Ty voleee vzdyt je to zivyyyyyyyyy!!! Teda mrtvy! Ale vlastne jako to bylo zivy. Fuuuuuuuuuuf…”

01
Velikost je primo nadlidska a z fotek si muzete udelat obrazek sami (kdo me zna tak samozrejme vi, ze nohu mam cca velikost 10cm, takze rejnok ma minimalne 2 metry) 🙂
Bryba nejak moc nesmrdi jeste, takze musi byt relativne kratkou dobu na suchu. Fotim a zaroven obdivuju jeho telo, protoze to je krasna definice symetrie, aerodynamiky (je to aerodynamika kdyz je to pod vodou? Asi ne co…) a hlavne by z toho bylo nadherny letadlo. Kdyz nad ti premyslim, tak je tam velmi silna podobnost s mym milovanym SR-71 Blackbirdem:). Chudaka opoustim a jdu zhodnotit situaci. Bohuzel cas utika a ja zjistuju, ze jestli se chci nejakym komfortnim tempem vratit tak to musim obratit. Taaakze celem vzad a hezky to vezmem z druhy strany kolem ty velky haly. Nasazuju preci jenom sviznejsi tempo, ale temer hned me zlaka maly kopecek, ze ktereho urcite bude vyborny vyhled na pobrezi a tu halu hlavne. Nasledne zjistuju, ze vychodni strana haly a i cela hala je doslova precpana graffity, takze je rozhodnuto, jde se bliz. Par kousku muzete videt tady v clanku:

01

Z dalky tyhle pieces nevypadaly moc vabne, ale z blizka clovek oceni ty detaily a kreativitu. Podel haly bezi takova dlouha zed a na velkem place je trochu ruzneho bordelu, ale hlavne ty graffity, to je pecka. Celou galerii najdete na bezesporu nejvetsim ceskym graffity portalu wayout.cz a Histon urcite bude casem zverejnovat dalsi galerky z Australie 🙂

01

Cestou zpatky se naskyta “pouze” tento minimalisticky vyjev na mori a jinak sem bohuzel nenarazil na nic vylozene zajimaveho dokud sem nedorazil zpatky do civilizace.

01

01
Hned na kraji Fremantlu prochazim obyc parkem s par velkejma stromama, ale to by to nebyla Australie aby nenabidla neco ujetyho: papouchove! A tuny a tuny! Tyhle stromy maji totiz nejaky maly plody velikosti jako tresne, ale uvnitr jsou jako fiky a to je pro papouchy total hostina. Tak 50 expertu hoduje na zemi a jeden z nich je opravdu nebojacnej pozer, takze se chvili valim v trave a zvecnuju tuhle bilou modelku. Na tehle borcich je super, ze cas od casu zvednou tu svoji cuprinu a z uhlazenych ptacku se najednou stanou ztresteny pankaci 🙂
Tyhle bily papouchove jsou celkem jednoduchy na foceni, protoze dost casto dlabou ruzny veci ze zeme nebo se rejpaj v promokli hline. Ale Australie je doslova nasycena ruznyma druhama papouchu a temer kazdy rano nad nama stebetaj krasne barevny mini papouchove, ale vyfotit tyhle, to je velka velka vyzva. Jedine je na neco nalakat, ale to je dost problem, kdyz se ted celkem hodne kamaradime se soudovic kockou 🙂

Fremantlem projedu CATkou (zdarma operujici autobusova doprava, ktera funguje v centru Frea a Perthu) a na druhem okraji narazim na plakat na jiz probehlou akci, ale az ted zpetne ziram jaci interpreti tady hrali. Pred nejakou kratkou dobou tady byl totiz Blues’n’Roots festival, ktery byl slyset po celem Freu. Tak snad nekdy priste, tohle bych si nerad nechal ujit znovu:

01

Uiiiii konecne zase u more, tech par chvil mi chybelo 🙂 A tedka se konecne vykoupu. Letim do vln, ale je to studenííííííííííííí. Neni jine moznosti, nez plavcit jak kralicek Duracell, takze po pul hodine vylejzam poctive vystavenej, ale spokojenej. Tedka uz sem jenom par kilometru jizne od Cottesloe, kde mame s Radou za par hodin sraz.

01

V pisku se nechodi zrovna snadno, ale jak jsem u more, tak solidne fouka a aspon me ta narocna chuze prohriva. Vzhledem k tomu, ze jsem byl vetsinu dne na slunicku, tak se radeji oblikam a nasazuju nalezeny klobouk (pekne fesackej, Rade sekne dokonale) a chranim se, protoze uz sem dost tady hodnekrat spalil. Ke Cottesloe zbyva uz jen kousek a co tusim, tak v tomto useku pobrezi casto blbnou kite-surferi a dneska je vetrno taaakze mam kliku a travim hezkou chvili pozorovanim a focenim.

01

01
Lehce unaven konecne dorazim na Cottesloe, kterou nafocuju pro predchozi clanek a s prijemnym tesenim se cekam na Radu. Den zakoncuju na lavicce u zapadu slunce, ktery samozrejme nenafotim a misto toho zvecnim bandu tehle smejdu, ktery se kolem nas uplne semknuli a kdyz sem jim hazel kousky papriky tak jeden borec v silnym vetru dokonce plachtil a trpelive cekal nez mu neco hodim! Ano, hodil jsem jim kus papriky a stejne po tom sli jak haranti po lizatku. Takze zrejme je turisti malo nakrmily ten den, protoze jindy jim zelenina moc nejede. Ale pomalu zjistujem, ze celkove zelenina v Australii jede jenom velmi malemu procentu lidi, ale who cares? 🙂

Zakonceni dnesniho vyletu neni tak poeticke jako u predchoziho, ale on cely ten den byl hodne odlisny, ale opet jsem si uzil pohodu, napeti, prekvapeni, dobrodruzstvi a hlavne prijemny pocit, ze sem videl a poznal nove veci. Moc podobnych vyletu jsem od te doby nepodniknul, ale Rade se ted blizi prazdniny, takze urcite budem poznavat poradne Perth a blizke okoli, takze se je na co tesit pro nas a v nejakem povidani snad i pro vas!

Tak zase priste ahoj!

01

2 Responses to His Story II

  1. Vojta says:

    Pekneeeej krabi rizek teda….

  2. Jana says:

    Vice takovych vyletu a reportazi! Normalne z toho mam nutkavou chut cestovat! A diky za pripominku domaciho psa! Jak jsi popisoval chovani racku, hned jsem si na rebecku vzpomnela! Jista analogie se primo nabizi!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *