Vanoce vzhuru nohama

Nase prvni Vanoce v zemi klokanu. Bylo to hodne jine, hodne na hlavu padle a hlavne beze snehu! Safra proste… No uvnitr male povidani a galerie…

Uz tak pocatkem prosince jsme zacinali pocitovat, ze bez hnusneho pocasi to nebude ono. K tomu samozrejme chybeli brblajici duchodci a 1000ce magoricich lidi v Lidlu a vsude jinde. Toto je zrejme jedina vyjimka, kdy nam chybi ty krasne ceske veci.

Hold vedra, more a palmy nenavozuji pocit Vanoc, ale prave naopak! Takze temer nenaladeni jsme se pokusili v ramci tradic upect trochu vanocniho cukrovi (a naladit se). Zaroven nas aktivni spolubydlici Azam koupil vanocni ozdoby a s Radou ozdobili nas citronovnik na zahrade a premenili ho na vanocni strom(citrus). Mne cele naladeni na Vanoce trvalo znatelne dyl a celkove jsem tyto Vanoce jaksi minul a to jsem jinak velmi vanocne a rodine zalozeny clovek.
Kazdopadne cukrovi se nam moc povedlo a velmi presne sme dodrzeli ceskou tradici – cukrovi a vanocni film a strasne prepapanej zaludek.
No a kdyz uz nic vanocniho pro me tak alespon bramborovy salatik! Nebyl dle mych predstav, ale po ulezeni uz byl sakra dobrej a kazdy sousto bylo neskutecne dlouho zuzlano 🙂 Nasi spolubydlici to pojali velmi klasicky – naplnili lednici masem, takze nakonec se stul prohybal pod masem ale na rybu proste nezbylo misto ani na stole ani v brisku (zustala nedopecena v troube). Vanoce bez ryby a bez snehu? No a co 🙂
Stedry den jsme “prekvapive” travili v praci takze jsme celou vanocni oslavu nechali na 25teho, kdy jsme i meli volno. Byl usporadan “stedro-vecereni” obed s celym barakem, rozdavali se darky – slecna Nikol mela temer dokonaly system rozdavani darku, kdy se jelo podle presnych cisel a velikosti darku (od nejmensich po nejvetsi). Po darcich se vsichni prejedli masa a ja salatu a trochu se zevlilo.
Abychom vylepsili vanocni atmosferu, tak sme si pustili s Radou ceskou pohadku S certy nejsou zerty, otevreli krabice s cukrovim a Rada dostala domaci horkou “cokoladu” a dotahli sme to k uplny spokojenosti 🙂

01
Tady muzete videt nasi plysovou rodinu a nas maly velmi improvizovany vanocni stromecek, ktery byl vyrezan z krabicoveho vina.

A nas dalsi cil? – plaz. Na plazi bylo k videni spousta vanocnich cepicek, oblecku a improvizovanych stromecku a byly obrovsky vlny, ve kterych jsme se dostatecne vyradili a spalili tak cast naseho obr obeda :). Mame s sebou i jidlo a marne hledame verejny gril. Jenze ouha! Cottesloe Beach je snad jediny misto v cely Australii, kde proste nejsou verejny grily. Takze jdeme podel pobrezi a marne hledame a hledame. Az kdyz konecne najdem tak zjistime, ze u toho grilu funguje jenom jedna polovina a hlavne na cely gril je silena fronta asi 3 skupin lidi. A zapada slunce takze sedame na schody, vyndavame co muzem jist bez tepelny upravy a davame si nasi stedro-vecerni veceri u zapadu slunce, kde bourej obri vlny a jeden borec krasne jezdi na kite-surfu. Zkratka ve stylu nasi cely Australie – jidlo na ulici, krasa v jednoduchosti, co nejbliz prirode.
Vzhledem k tomu, ze jsme takhle poprve odlouceni, tak jsme nacali novou tradici – vzali jsme chlupace a pojali to velmi v rodinem stylu. Takze tak!

Proste je to cely vzhuru nohama no 🙂

Tak se vsichni mejte a vazte si toho podelanyho ceskyho pocasi a duchodcu v Lidlu! Jednou za rok jsou proste potreba!

Ahoj priste!

3 Responses to Vanoce vzhuru nohama

  1. Jana says:

    No co dodat. Santa na plazi jsou samozrejme cool, ale jinak? Neni nad to podivat se z okna na sedivou Prahu a potom vyrazit do totalne precpane Billy!

  2. Vojta says:

    jj, také jsem jedny takové už prožil. Ovšem ty Santové na plaja jsou 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *