Six Days Down – Den 3 – Mammoth Cave & Cape Leuwin

Mňó, po velmi adrenalinovem vcerejsku to bude dneska uz o dost klidnejsi, ale zase naopak zajimavejsi a odlisne. Misto na plaz sme se podivali do jeskyne a taky sme si poradne rozvibrovali zadky, kdyz sme poprve vjeli na nezpevnenou cestu 🙂






Rano – neznamo kde

Rano nas probouzi zvuk motoru (ne naseho) a vedle nas zastavuje neznama dodavka. Z ni vystupujou dva mlady kluci a pesky se vydavaj neznamo kam. No, uz je svetlo tak lezu taky ven a jdu se projit. Na more sice neni videt a pocasi nic moc, ale aspon se protahnu a pokecam s housenkama:

01

Damy se takhle pres noc asi natesnaly do klubicek a vypadaj spokojene. Teda ne ze my bychom v aute meli vic mista, ale s tim ochlupenim to musi byt uplne jina liga 🙂 Tesne pred nasim odjezdem se pry housenky daly do pohybu a v rade za sebou se vydaly kamsi na sever.. Hodne stesti! Nakonec se i zakecame s tema dvema klukama, ktery pry vyhodili z cerpaci stanice, kde spali a zrejme bloudili jako my az nasli tenhle konec cesty. V dodavce vzadu maji matraci a surfy a sou spravne vysmaty – fajn typci.

Po par kilometrech narazime na turistickou atrakci v podobe vraku velmi stare lodi. Jenze to ma maly hacek – cela lod je pod vodou a clovek tak vlastne kouka jen na rozbourene more. Hmmm, Australie… Alespon sme se prosli u more a Zorka velmi odvazne pokousela vlny. Nastesti se ranni sprcha nekonala 🙂

01

Mammoth Cave

V celem regionu Margaret River se nachazi nespocet jeskyni a na par z nich sme dostali velmi dobre doporuceni. Takze zkousime prvni, ale ouha, vstupne je naprosto prestreleny a podle popisu ta jeskyne nenabizi temer nic. Skoda, ale jedem proste dal. Je rozhodnuto, ze minimalne do jedne se podivame a nejspis to bude Mammoth na kterou sme dostali to nejlepsi doporuceni. No a proste to tak vyslo. K jeskyni dorazime par minut po otevreni a jdeme na to!

01
Zatim jeste trochu skepticky…

Dostavame sluchatka a male prehravace, ktere na kazdem stanovisti prehravaji povidani, ktere je chvilema hodne zajimave a chvilema to vyborne uspava. K tomu nam tam pousteji spravnou temnou hudbu k dokresleni atmosfery a to je super. Uz pri vchodu do jeskyne clovek uciti ten typicky pach mineralu a vi na cem je. Prvni “mistnost” je velmi clenita s nizkym stropem a vsichni tri sme z toho pekne paf. Necekali sme, ze to bude takhle hezke!

V dalsi “mistnosti” nachazime opravdovy kousek historie – ve skale jsou zuby skutecne zvirete – je to ten roztomily bobik, ktereho najdete dole v galerce. Nevim presne jestli je to mamut, jeho predchudce nebo pribuzny ale je to sakra pusobivy – to sou zuby a kus celisti!!!!!

01

Ja jakozto milovnik Štorcha, Cesty do praveku a temer vsech Burianovych ilustraci sem tady v sedmem nebi a uzivam si to naplno. V jednom z komentaru se dozvidame, ze jenom v tyhle jeskyni nasli archeologove nekolik tisic ruznych kosti a casti zvirecich tel – proc sakra nam ukazou jenom jednu celist a par kosticek dalsich zvirat? No lepsi nez nic… Jedna ze zajimavosti je, ze jedno z vyhynulych australskych zvirat je klokan s vyvinutyma tlapama, kteryma mohl trhat list apod. Soucasny klokan ma tlapy hodne zakrsly a moc veci s nima nedokaze. Takovy psani na pocitaci je pro nej naprosto utrpeni. Je ale fakt zajimavy, ze evoluci prezil tenhle mene dokonaly druh klokana a naopak ten nadrazeny druh neprezil…

V dalsich castech jeskyne s naprostim obdivem zirame na rozlohu jeskyne, ktera je vetsi a vetsi. Strop nekdy saha i 15 metru vysoko a cim dal tim vic si kladem otazku jak tady maj reseny, kdyz by jeden z tech tisice krapniku na nekoho spadnul… Asi maji nejaky fakt dobry pojisteni proti krapnikum.
No a jak sem v predchozim clanku naznacil, tak i dneska se nam dari najit skvele misto, kde muzem naraficit nasi novou spolecnou fotku. Dole v galerce muzete ohodnotit jak se povedlo.

Mezi ruzne zajimavosti rozhodne patri “snih” (v galerce ho poznate naprosto bez problemu), ruzne typy krapniku (z fotek je videt, ze to roste opravdu vsemi smery) a ruzne hratky prirody a mineralu, ktere delaji ruzne cesticky, barvy a vsechno mozne.
Kdyz se po cca 2 hodinach dopajdame k vychodu tak nas ceka velmi impozantni vystup z jeskyne. Ono totiz kdyz vinou eroze, casu a gravitace dojde k oslabeni stropu jedne z mistnosti tak se to proste a jednoduse propadne. A v ten moment zacnou do jeskyne lezt ruzne organizmy – kam nedosahne slunicko tam se vecpou ruzne mechy, plisne a jine nazelenale blebliky. Kam dosahne slunicko tam uz to trochu roste a je to cele krasne videt kdyz stoupame po schodech z jeskyne jak se to cele meni opravdu primo pred ocima. SUPER!!

01

Vzduch venku je uplne jiny a dycham fakt naplno. Zit v jeskyni fakt nebyla sranda – zadny centralni topeni, tepla sprcha a nebo Wi-fi. Sme zhejckany az na pudu. Abych ale mene psal a odkazoval na obrazky tak nize mate male video. Nataceli sme na stridacky a snazili sme se zachytit hlavne ty dulezite body/casti celeho vyletu. Tato cast zachycuje pouze den 2 a 3 – uvidite tedy “vcerejsi” Canal Rocks a Bunker Bay a hlavne i Mammoth Cave. Bohuzel jsou prilis dlouhe zabery, ktere nejsou uplne zazivne, ale je to holt dokumentarni – zivejsi a akcnejsi videa budou jindy.

Off-road odbocka na obed

Po jeskynim zazitku nam pekne vyhladlo a chce to nejake hezke misto na snidani/obed. Na mape se par km na jih od nas nachazi vyhlidkove misto, kde by meli byt i stoly a je to navic i off-road – neco pro nas!
Najizdime na nezpevnenou cestu a ratatatattaaat! CO TO SAKRA!? Matne vzpominam, ze sem pred nejakou dobou cetl o tomhle typu cest a ze klicem je najit specifickou rychlost pro auto aby se vibrace slily dohromady a auto aby jakoby “plavalo” pres ty vlnky. Ona cela cesta totiz je plna malych “vlnek”, ktere maji cca 30 cm kazda. V anglictine se tomuto rika Corrugations a na googlu si o tom muzete precist i vedecke clanky, ktere velmi detailne rozebiraji moznosti vzniku takoveho efektu na ceste. Zni to mozna zajimave ale v realite to je neco strasneho. Cele auto se uplne klepe, vsechno vibruje, pada, neni slyset vlastniho slova a vubec to je neprijemny na jizdu. Moje predstava idylickeho off-roadu se tedy extremne rychle rozpliva a celime naprostemu rozklepanemu silenstvi. Cesta nastesti ma jenom par km a s urcitym vyberem stopy se da celkem omezit tohle silenstvi, ale naprosto trpim za Zoe a bojim se co vsechno nam upadne. Bleh!
Alespon jedem vyhlasenym typem lesa – tzv. karri les a je teda na co koukat. Stromy jsou jakovy napul oloupane a dela to velmi zajimavy efekt.

01

Celkovy dojem je teda o neco lepsi ale ve vysledku se modlim at uz sme pryc. Nastesti za chvili dorazime na vyhlidku, z velke dalky se kouknem na more, nadlabnem se a padame odsud nez se rozpadnem na maly kousicky. O par dni pozdeji zjistuju, ze tento typ cest je pro Australii naprosto typicky a neda se s tim NIC delat. No to se mame na co tesit.

Cape Leuwin

Tak a ted mame cil zcela jasny – Cape Leuwin. Jedna se vetsiho bratricka Cape Naturaliste a je to logicky jizni vybezek celeho Margaret River regionu. Na majak a cely ten vybezek se hodne tesim, protoze tusim, ze bude krasny vyhled a na obloze je celkem bourlivo. Jako tresnicku na dortu ale mame cil najit specialni ceduli – od tech 2 paru postarsich australanu jsme dostali tip na velmi vtipnou ceduli, ktera by se mela nachazet nekde pobliz majaku. Projizdime Augustou (male mestecko, ktere je posledni misto civilizace pred majakem) a v lehce kopcate krajine se zacina objevovat cely vybezek a je to parada! Takhle safra vypada majak!

01
No, takhle ten majak nevypada moc idylicky ci kycovite, ale v z fotek v galerii pochopite 🙂

01
Cestou mame oci prilepeny na skle a marne hledame tu zatracenou ceduli. Jenze proste mame smulu! Na ceste zpatky sme to zkusili jinou cestou, ale taky bez uspechu. Ptali sme se i mistnich a ti se pokusili nas navest dle mapy, ale take bez uspechu. Holt ne vzdy se dari a tak tento maly bod v programu vynechavame a radeji se soustredime na jiny voloviny.

Kolem majaku proudi davy lidi, ale neni se cemu divit. Jedna se o ikonicke misto pro Western Australia a v urcitych castech roku kolem tohoto mista proudi i davy velryb a delfinu. Z male nenapadne cedule se dozvidame, ze je velmi jednoduche rozeznavat jednotlive velryby podle toho jakej vodotrysk delaj! Hehehehe. Proste si velbryba odfoukne a znalec hned vi! Skoda, ze to takhle nejde i u lidi 🙂 Casove mame bohuzel smulu, jelikoz to migrovani probiha pouze par mesicu v roce a je to nekdy okolo zari a rijna. Takze jindy velbryby!

Je tu destivo, zima, chvilema prsi, ale je to uplne jedno, protoze majak v cele sve bile majestatnosti je fakt skvela podivana a cele misto ma nadech urcite vyjimecnosti. To cele je navic znacne podporeno faktem, ze v tomto miste se potkavaji dva oceany – indicky a jizni. Majak sam o sobe predstavuje vybornou “bilou” tecku za nasi vinarskou casti vyletu a od dalsiho dne budeme objevovat zase neco uplne jineho.

01

Black Point – cesta do neznama

Tak a frcime! A ted uz jedeme smer na vychod, coz je pro nas velka zmena, protoze doted sme porad jeli jen a jen na jih. Nas novy cil je misto zvane Black Point. Je to maly bod u pobrezi, ktery je celkem vzdalen od cesty, ktera vede sice podel pobrezi ale paralelne vzdalena nekolik desitek kilometru. Tento cil sem vybral protoze je to vyhlaseny off-road v teto oblasti a hezky sobecky sem si naplanoval i nejakou zabavu pro sebe a Zoe. Mame nafocene detailni mapy a instrukce, ale problemy nastavaji uz u prvnich odbocek, kdy zjistujem, ze instrukce jsou naprosto nelogicke a mapy necitelne. Prvnich par odbocek zvladnem a ja cely dychtivy terenu beru prvni odbocku na nezpevnenou cestu. Velka chyba! Zacinaji luxusni vibrace a trpime. A jakoze trpime HODNE. Dalsi velka chyba je ze neuberu tlak v pneumatikach takze vibrujem fakt silene. Kdyz po asi hodine naprosto vycerpani a zoufali dojizdime k jakesi asfaltce tak moje zoufalost nezna mezi. Zahazujem nafocene mapy a najizdime na asfaltku. Ta nas nekompromisne odveze na regulerni polo-dalnici a na cely situaci je nejhorsi, ze vubec nevime kde sme! Nejsou zadne cedule a nezbyva nez jet. Jsem ve stavu zklamani, nastvanosti a odevzdanosti. Myslim, ze tenhle stav zazil snad kazdy ridic(obzvlast lide co uz parkrat navstivili Liberec…).

Ohlala! Po cca 20ti minutach narazime na nenapadnou odbocku s nazvem Black Point Road! Chachaaaaaa! Bohuzel cesta je to opet nezpevna a budem vibrovat o 106, ale uz aspon vime kde sme a hlavne, ze ta cesta jede na Black Point. Chrocht 🙂 Zapada slunce, v bushi ozivaji nocni zviratka a my vibrujem. A vibrujem jeste porad. Nastesti cesta prechazi na tvrdsi pisek a postupne se dostavame z klasickeho lesa na otevrenejsi planiny. Jenze nastava fakt velkej problem – klokani. A ze jich tu je! Furt skacou pres cestu a prihlouple nam ziraj na svetla. Cela situace ma dve strany – “Jeeee klokan! Hele tamhle dalsi! A dalsiiii!” a zaroven “Bachaaaa klokaaaan!”. Ackoliv jedem cca 40 km/h tak i srazka se strednim klokanem by mohla byt znacne neprijemna pro obe strany. A protoze my jsme ozbrojeni velkym autem tak si klokani povolavaji na pomoc emu. Vazeni, takovy prubeh emua pres cestu je neco k popukani. Predstavte si jak chodi modelky na molech, jak prehnane krouti boky a vsechno k tomu(u teto predstavy se zastavme, uz neni treba si predstavovat vice panove). A nyni si tu modelku predstavte zrychlenou na dvojnasob rychlost a jeste v preklonu ale se zvedlou hlavou a jeste navic oblecenou v hunatym kozichu. Tak presne takhle vypada vyplaseny emu kdyz prebiha silnici. Sranda k popukani 🙂

Takze sme byli nalepeni na skle a kazdy hlidal ruznou stranu a to napeti se dalo krajet. Rada s nejlepsim zrakem hlasila temer vzdy prvni a my teprve az za par vterin rozeznavali ruzne hnede tvary. K tomu nam hrala hudba z milovaneho Raymana, kterou si muzete pustit o par radku vyse. Desitky kilometru od jakekoliv civilizace se tmou pomalu valila Zoe se trema cestovatelama. Tma uz byla naprosta, zadne lehke svetlo z velkomesta jak to vsichni zname. Proste cerno. K ruzne pobihajicim emu a klokanum se neustale strida porost – chvili to vypada jak dzungle, chvili mame pocit jako bysme byli par metru od plaze. K tomu vsemu pripocteme mekky pisek, vydlabane cesty a NEUSTALE se kroutici cesta = naprosto orgasticky off-road v nezapomenutelne atmosfere.

Zpetne mi dochazi, ze temer kazdy poradny vylet ma podobny prubeh. Zpocatku se clovek drzi v urcitych mezich komfortu, ale az kdyz zacne opravdu objevovat a naladi se tak se ztrati. Zatim sem se nikdy opravdu a totalne neztratil, ale vsichni zname tu lehkou nejistotu ze nevime kde sme a kudy mame jet. A to prave k tomu pravemu vyletu proste patri! No a temer vzdy po te ztrate dojde k nalezeni nejake super stezky/vyhledu a nebo hejna klokanu 🙂

Dorazime na totalni konec cesty coz je malinke parkoviste na jakemsi utesu a po prohlidnuti fotek temer hned usiname naprosto vycerpani a spokojeni. To byl den ! WOW!

Bleeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!!!!
01

One Response to Six Days Down – Den 3 – Mammoth Cave & Cape Leuwin

  1. Vojta says:

    Nikdy neztratit hlavu takhle v noci. A tenhle typ cesty dobre znam. Zvyknete si, jen dotahni vsechny srouby 🙂 u Zoe

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *