Jak sme se stehovali

Sorry guys but this article will be just in Czech language. We will make it up to you in the next, we promise!

Jak sme se z auta prestehovali na Zeland, jak sme pasovali vsechno mozne, jak sme behali po letisti a mnoho dalsiho – clanek roku je tady!


Jeste nez si dokoncime to nejuzasnejsi povidani z Tasmanie a nejak oficialne zakoncime nasi expedici kolem Australia tak se s vami musime podelit o tyto cerstve zazitky z naseho sileneho presunu.

Po navratu z Tasmanie sme meli presne 2 tydny na prodej auta, zabaleni se a rozlouceni se s prateli a s Australii. Nase auticko neni zrovna Mercedes, po kterem by se vsichni pachtili takze sme pocitali s trochu nervu. Ze nam ale 2 hodiny po vyjeti z trajektu zacne curat chladici kapalina, to sme opravdu necekali. Proste sok.

01

Protoze sme nevedeli co je spatne radeji sme se Zoe nejezdili a zjistovali co a jak. Podnikli sme nekolik vyletu na kole pro ruzne zazracne vodicky na zacpani prasklin/der v chladicim systemu. Stridali sme se v chozeni pro vodu, kterou sme pak okamzite prolejvali skrz chladici system a modlili se ze to bude fungovat. Vysledek? Zazracne vodicky lze popsat jako vylevani penez/vody do kanalu 🙂

Toto se opakovalo dvakrat nez Tom konecne rozebral poradne motor a nasel skryteho vinika, ktery byl neco uplne jineho nez prasklina nekde v radiatoru.

01

A tak tedy sme misto chozeni po barech a jinych lazo plazo aktivitach 3 dny smrdeli na parkovisti, vedle jedne z nejvetsich Melbourne silnic, kde sme meli temer uplne rozebrany motor, vybaleny interier a zoufale vyrazy v obliceji. Pozdeji se nam I stavalo, ze mistni pejskari nam prali hodne stesti at uz to konecne opravime. Na tomto parkovisti se nastesti nachazel verejny zachod, ktery byl poloautomaticky a pri vykonavani potreby vas prijemny melodicky hlas provadel vsemi uzasnymi funkcemi a jeste vam hrala hudba. Neni nad rani bomby za zvuku klasiky.

01

Zavada byla teda objevena a stacilo jen sehnat novou vodni pumpu. To by prece nemel byt problem v druhem nejvetsim australskem meste, ze? Rychly pruzkum ukazal, ze nejblizi obchod je 40 km a to je prece bombice jet v 35 stupnich pres smogem zamorene a autama precpane mesto na KOLECH.
Takze pumpa vymenena a zbyvalo pouze motor smontovat zpatky. Chachacha. Jedina problematicka vec bylo znovu nastaveni rozvodoveho remene – relativne jednoducha procedura, ktera pouze vyzaduje presne pochopeni principu. Tomovi se to povedlo az po tom, co exnul 2 deci vina a vysoptil se. Nasledovalo drzeni se za ruce, tiche modlitby a krasne nastartovani.

01
Auto opet funkcni – muzem zacit tridit bordel

Okej, auto je pojizdne a do odletu nam zbyva cely 1 tyden. Srandy kopec, jeste ze kupujem to vino po litrech a ne po lahvich. Je ctvrtek rano, Tomino zabrusuje rez, Radunka dolestuje skla a vse ostatni a vyndava veci z auta a mame prvni prohlidku konecne. Nervy jsou nakonec zcela zbytecne, protoze jak uz to byva tak prvni zajemce/interview/vztah/laska jen vyjimecne vyjde. Prvni den mame 3 prohlidky, z cehoz kazda je naprosto jiny unikatni zazitek – napriklad 2 generacni rodina oziku, kteri strkaji prsty do motoru do oleje, do auta strkaji ze vsech stran, vytaceji motor ze auto snad vzlitne, no proste nechapeme.

01
Kdyz nemame prohlidky tak balime i v noci

Je patek odpoledne a z nasich domluvenych prohlidek se nikdo neozval a zacina panovat lehka panika. V utery rano odletame a slibili sme si, ze do patku ji prodame. Potom prekvapive nasleduje silena honicka po Melbourne, kdy se ruzne nahanime se zajemci, behem jedne testovaci jizdy si volam s dalsim clovekem, postupne se nam nabaluje zpozdeni a posledni prohlidka probiha pod umelym svetlem benzinove pumpy. Vecer ale neni u konce, protoze sme dostali konecne prvni nabidku, kterou temer vezmem. Po silenem SMS vyjednavani a 2 hodinovem maratonu uzavirame koupi za hotovost a stale neverime, ze to snad vyjde.
Auto prodano oficialne v sobotu rano a jeste prekvapiveji u Toma nedochazi k zadnemu smutku, protoze cely krasny vztah se Zoe konci s velmi neprijemnou pachuti na zaver. Holt toto neni Hollywood.

01
Posledni fotka se Zoe

Balime, prebalujeme, vymenujeme, premyslime, debatujeme, balime, sme opijeni sampanskym od pana domaciho a zase a zase balime. Po prodeji auta sme nastehovani na zahrade, v garazi, v pradelne, obyvaku a kuchyni. Kdyby nebylo naseho zachrance Pavla, tak bychom pravdepodobne bydleli v nasem oblibenem verejnem zachode Excelo za zvuku kaka melodie.

01
Kung-fu baleni

Matematika zacina – mame 4 zavazadla (ty velke! Ne ty kabelky na klin), kazde zavazadlo ma byt do 23 kilo, k tomu mame 2 horska kola, cca 10 kg proteinu v prasku, obrovsky mixer, prevadec elektriny do auta, spoustu drobneho jidla a miliardu dalsich kokotin. Dlouhe vecery konci sazkou do loterie – kazde zavazadlo ma cca 3 kila navic, na vrchu ma par veci, ktere muzem ozelet a budem to hrat na spatne zkalibrovanou vahu a smutnej kukuc.

01
I nase osobni trenerka ma trochu problemy se zvedanim “lehkych” zavazadel

Do kabiny jsou povoleny 2 batuzky na osobu v celkove vaze 7 kg. Jak to muze dopadnout v nasem pripade? Rada ma 2 batohy pricemz kazdy ma minimalne tech 7 kilo a dve latkove tasky. Tomino ma zprclou krosnu na povolene rozmery, ktera ale vazi roztomilych 14 kilo a plan je takovy, ze ji musi ladne hodit na bezici pas aby nebylo poznat ze je to tezky jako prase. A to same v letadle az budem vsechny ty drobna prirucni zavazadla strkat do tech skrinek nad hlavou. Nastesti nas Pavel odveze na letiste a vsechna ta nase drobot se vejde do jeho auta I s nama. Uf uf.

01
Rozlucka s Pavlem – nas zachrance a jeden z nejhodnejsich lidi co sme kdy poznali. Diky chlape!

Den D
Cely den predstavuje nekolik obrovskych vyzev a tak si to rozdelujem na 5 fazi, kterymi musime projit. Na letiste dorazime s 2.5 hodinovym predstihem a uz po par minutach nam pani u prepazky oznamuje, ze nam nevezme ani jedno z nasich zavazadel. Tedy pokud nechceme priplatit drobny priplatek 120 dolaru za kazde zavazadlo. Prebalovani zacina znovu a tentokrat s mezinarodni audience. Neptejte se jak, ale nakonec to uhrajem na kilo a pul navic u kazdeho zavazadla a nejlepsi figl na konec? Pani nas s krabicemi od kol posila na specialni prepazku pro nadmerna zavazadla, ktera je opodal. Rada nevaha a skrz uchyty v krabici tam rve vse mozne – mikinu, boty, povlak na polstar atd. Nakonec na cely system vyzrajem, ze jdeme za roh, krabice od kol otevrem a temer vsechno tam narvem zpatky a cele nam to projde. Faze 1 hotova.

01

Faze 2 predstavuje sken a dostani se do letadla s nasimi batuzky a kabelkami. Prvni pruchod skenem zacina dobre- mame pry nekde nuzky, nekomu se nelibi hydraulicka brzda od kola a 5 metru dlouhy 1 centimetr tlusty specialni elektricky kabel. K tomu si pripocitejte Tomovu temer arabskou fousatost a mate tu namet na filmovy scenar. Bohuzel nam pres sken neprojde snidane/obed/vecere a tak musime zpatky se vsemi zavazadly, sedame na zem a dojidame. Pri druhem pruchodu skenem se jim zase nelibi brzda a zabavuji nam ten dlouhy kabel. Behem nervozniho cekani na posledni batoh zaslechneme jestli ze jako nekdo neledi do Aucklandu od drobne letusky. Mavame rukama a kricime a v ten moment nas capne, zaradi za 2 a mazem k pasove kontrole. Sme jak VIP, pani nas protlacuje vsude kde to de a po ceste hlasi do vysilacky ze ma POSLEDNI 2 pasazery. U pasove kontroly stoji Rada za slepou pani, coz nikdo nevi a celnikum trva par minut nez jim spoji kabely (mozna proto nam ho zabavili) a cele jim to dojde. Tom pro zmenu neprojde kvuli fousum a musi na specialni rozpoznavacku. Cele to graduje, kdyz pani letuska uz hlasi nejake kody jako “Alfa Foxtrot, mam je u sebe! Mam je u sebe!” “Uz sou na ceste!” a louci se s nami se slovy “Utikejte!”.

01

V ten moment si hazem na ramena nase lehka zavazadla a vyrazime vstric Duty free zone, kde cestou prorazime asijskou smetankou a smrticimi pohledy odhanime prodejkyne parfemu. Tom pod tihou cca 20 kg zacina celkem sipat a k brane dorazi doslova bez dechu. Tam uz dalsi pani, ktere si vysilackama hlasi, ze ty dva blbecci konecne dorazili a pousteji nas do letadla.

01

Letadlo je temer uplne zaplnene a stejne tak jsou I plne prostory na zavazadla. Nas plan dostava posledni facku, kdyz Tomovi je sebran jeho lehce nadlimitni batoh. Sedime zpoceni, zoufale se smejeme a prichazi k nam letuska, ze nam mohou dat pokutu za tezky a velky batoh. Cele to konci pouze vystrahou, ze priste uz nam tu pokutu daji. Davame si panaka, dojidame susenky a uz se jenom smejem.
Na zaver letu mame vyhlidkovy prelet nad Aucklandem, ktery nas naprosto okouzli a fakt se tesime az zacnem objevovat. Ceka nas ale jeste nekolik dalsich fazi 🙁

01
Uspesny pruchod pasovkou a vyzvednuti neponicenych zavazadel – duvod k radosti je opravneny!

Prekvapeni se kona a kdyz s usmevem a uprimnosti kecame s celnikem ohledne karanteny tak nam karma oplaci nase utrpeni a cela karanteni prohlidka probiha naprosto hladce a naprosto prekvapive neprijdem o jedinou vec! NZ karantena je v mnoha ohledech mnohem prisnejsi nez Australska a docela sme meli obavy, ze nam zabavi spoustu koreni apod.

01

Dalsi vyzvou je nacpani vseho naseho bordelu do maleho pujceneho auta coz mame nakonec za par minut a vyrazime. Wow! Ze toto vsechno pujde tak hladce sme necekali. Jizda s automatem je trochu skotaciva, ale jde to. Auto mame pronajate na jeden den a mame domluvenou JEDNU prohlidku na ubytovani. Opet sazka do loterie…

01

To nejmilejsi prekvapeni mame na zaver, kdyz se nastehujem k zajimave NZ rodine a celkem intimne sdilime bydleni s dvema malyma klukama, jejich maminou a jeji segrou. K tomu je tady jeste trochu obezni kocour a naprosto prcovni drbaci hafan.

01

Ahoj priste!

3 Responses to Jak sme se stehovali

  1. Vojta says:

    Já nevím, že ty Kořenky musejí věčně na těch letištích vyvolávat. !!!!

  2. Romi says:

    Myslim ze ku stastiu velikemu pridalo i tricko s lebkou 🙂 a velrybami.
    Mavajte sa krasne a uzivajte si NZ. Tesime sa na rozhovor s vami niekedy do pocutia.
    BaRaJ

  3. Jana says:

    Je to na fejeton, teda fakt nervak! Doufam, že posledni!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *